Warsaw Pact

The Cold War (1949-1990):Nato vs The Warsaw Pact, the status of forces in 1973

Smlouva přátelství, spolupráce a vzájemné pomoci více obyčejně odkazoval se na jako Varšavské smlouvy, byla vzájemná obranná smlouva mezi 8 komunistických států ve východní a střední Evropě v existenci během studené války. Smlouva fouding byla založena v rámci iniciativy Sovětského svazu a podepsána dne 14. května 1955, ve Varšavě. Varšavská smlouva byl vojenský doplňkem Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), regionální hospodářské organizace pro komunistických států střední a východní Evropě. Varšavské smlouvy byl v rámci sovětské vojenské reakce na integrování západního Německa do NATO v roce 1955 na Pařížské pakty z roku 1954, ale byl především motivován sovětských touhy udržet si kontrolu nad vojenskými silami ve střední a východní Evropě, což (podle paktu Varšavské preambule) k udržení míru v Evropě, vedené objektivními body a zásadami Charty Organizace spojených národů (1945). .

Struktura

Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci

"The treaty friendship, Co-operation and mutual assistance" 1955-1991
Motto Svaz míru a socialismu "
Member states of the Warsaw Pact Sovětský svaz Polsko Východní Německo Československo Bulharsko Maďarsko Rumunsko Albánie
Jazyky: ruština, polština, němčina, bulharština, čeština, slovenština, maďarština, rumunština, albánština
Politická struktura: Military Alliance Nejvyšší velitel 1955-1960 (první) Ivan Kornev 1989-1991 (poslední) Petr Lushev Vedoucí Unified štábu 1955-1960 (první) Alexej Antonov 1989-1990 (poslední) Vladimir Lobov
Historická éra studené války Založena Maďarská krize Československá krize Konec komunismu v Polsku Německý reunificiation Zrušen

Organizace Varšavské smlouvy na byl dvojí: Politická Counsultative výbor řešeny politické záležitosti, a Kombinované velení paktu ozbrojených sil ovládaných přiřazené multi-národních sil, s headquarthers ve Varšavě, v Polsku. Navíc, vrchní velitel spojených ozbrojených sil organizace Varšavské smlouvy byl také první náměstek ministra obrany SSSR, a hlava kombinované zaměstnanců Varšavské smlouvy byl také první zástupce náčelníka byl také první zástupce náčelníka ozbrojených sil SSSR. Proto, i když zdánlivého mezinárodní kolektivní bezpečnosti aliance, SSSR ovládal Varšavské smlouvy ozbrojené síly.

Historie

Začátky

V březnu 1954 se SSSR se bát "obnovení německého militarismu" v západním Německu, požádal o přijetí do NATO. Do té doby, zákony již byly předány v západním Německu končí denacifikaci a organizace Gehlen, předchůdce západoněmecké federální zpravodajské služby, byl plně funkční a zaměstnávají stovky bývalých nacistů.

Sovětský žádost o vstup do NATO vznikl v následku ] a voleb do pan-německou vládou, za podmínek odnětí čtyři pravomoci armády a německé neutrality,  ale všechny byly zamítnuty ostatními ministry zahraničních věcí, Dulles (USA), Eden (UK) a Bidault . (Francie) Návrhy na znovusjednocení Německa byly nic nového: Dříve v roce 1952, hovoří o sjednocení Německa skončil po Velké Británii, Francii a Spojených státech trval na tom, že sjednocené Německo by nemělo být neutrální a měl by mít možnost připojit se k EDC a přezbrojit.           

V důsledku Molotov, se obávat, že EDC by směřovat v budoucnu proti SSSR tedy "snaží, aby se zabránilo tvorbě skupin evropských států namířených proti jiné evropské státy",  předložila návrh evropské smlouvy valnou o kolektivní bezpečnosti v Evropě, "otevřený všechny evropské státy bez ohledu jak na svých sociálních systémů "  , které by byly zahrnuty do sjednoceného Německa (čímž by EDC - vnímán SSSR jako hrozba - nepoužitelný). Ale opět, Eden, Dulles a Bidault proti návrhu.  

O měsíc později, navrhla Evropská smlouva byla odmítnuta nejen příznivci EDC , ale i západních soupeřů Evropského obranného společenství (jako francouzský Gaullist vůdce Palewski), kteří ji vnímají jako "nepřijatelné v jeho současné podobě, protože to vylučuje USA od Účast v bezpečnostním systému kolektivního v Evropě ". Sověti poté se rozhodl natočit nový návrh vlády USA, Velké Británii a Francii s uvedením přijmout účast USA v dohodě generální Evropské navrhované. A vzhledem k tomu, že další argument nasazeny proti Sovětskému návrhu bylo, že to bylo vnímáno západními mocnostmi jako "směřující proti paktu Severoatlantické a jeho likvidace", Sověti se rozhodli vyhlásit svou "připravenost společně zkoumat s dalšími zúčastněnými stranami na otázku účasti SSSR v roce Severní Atlantik blok ", který stanoví, že" vstup USA do Dohody o Evropském generální nesmí být podmíněno tří západních mocností, že souhlasí se SSSR, které přistoupily k Severoatlantické smlouvy ".    

Opět všechny návrhy, včetně žádosti o vstup do NATO, byly odmítnuty Velké Británii, USA, a francouzské vlády krátce po.  Symbolický byl postoj britského generála Hastings Ismay , zastánce rozšiřování NATO, který řekl, že NATO "musí růst, dokud se celý volný svět dostane pod jednou střechou. " On oponoval žádost ke vstupu do NATO, kterého SSSR v roce 1954 řekl, že "Sovětský žádost o vstup do NATO je jako nestoudného zloděj žádá, aby se dostal k policii" tedy reprezentovat alianci NATO jako "policie "namířena proti" vloupání "SSSR.    

V dubnu 1954 Adenauer dělal jeho první návštěvu do USA setkání Nixon , Eisenhower a Dulles . Ratifikace EDC bylo zpoždění, ale zástupci USA jasně najevo, Adenauer, že EDC by se stát součástí NATO .         

Vzpomínky nacistické okupace byla ještě silná a přezbrojení Německa bylo se obával, Francie taky.  Dne 30 srpna 1954 francouzský parlament odmítl EDC, a zajistit tak její selhání  a blokuje hlavní cíl politiky USA vůči Evropě: spojit Německo vojensky se . West  US Department of State začal vypracovat alternativy: Německo bude přizvána ke vstupu do NATO, nebo, v případě francouzského obstrukcí, strategie obcházet francouzské veto by být provedena za účelem získání německého vyzbrojení mimo NATO.

Dne  23.října 1954  - pouhých devět let poté, co Spojenci (Velká Británie, USA a SSSR) porazil  nacistické Německo  končí  druhou světovou válku  v Evropě - Spolková republika Německo byla konečně přijat do Atlantického paktu severní. Začlenění  západního Německa  do organizace na 09.05.1955 byl popisován jako "rozhodný zlom v historii našeho kontinentu" od  Halvard Lange ,  ministr zahraničních věcí Norska  v té době.

Dne 14. května 1955, SSSR a dalších sedm evropských zemí, "potvrzuje svou touhu po zavedení systému evropské kolektivní bezpečnosti založeného na účasti všech evropských států bez ohledu na jejich sociální a politické systémy" zavedené Varšavské smlouvy v reakci na začlenění Spolkové republiky Německo do NATO, prohlásil, že: "remilitarizovaného Západní Německo a integrace druhé v Severoatlantické bloku zvyšuje nebezpečí nové války a představuje hrozbu pro národní bezpečnost mírumilovných států, ve Za těchto okolností jsou mírumilovní evropské státy musí přijmout nezbytná opatření k zajištění jejich bezpečnosti ".

Members

The eight member countries of the Warsaw Pact pledged the mutual defense of any member who would be attacked. Relations among the treaty signatories were based upon mutual non-intervention in the internal affairs of the member countries, respect for national sovereignty, and political independence. However, almost all governments of those members states were indirectly controlled by the Soviet Union.

The founding signatories to the Treaty of Friendship, Cooperation and Mutual Assistance consisted of the following communist governments:

 - People's Republic of Albania (withheld support in 1961 because of the Sino–Soviet split, formally withdrew    in 1968)

·            -People's Republic of Bulgaria

·            - Czechoslovak Republic (Czechoslovak Socialist Republic since 1960)

·           - German Democratic Republic (withdrew in September 1990, before German reunification)

·            - People's Republic of Hungary

·             - People's Republic of Poland (withdrew on January 1, 1990)

·            - People's Republic of Romania

·            -  Union of Soviet Socialist Republics